Kdysi dávno byly doby, kdy jsem si opravdu myslel, že by možná nebylo od věci přestat kouřit. Snášel jsem si sám sobě různé argumenty, od ranního kašle po večerním pijáckém překouření počínaje, až po přesvědčení, že to snad škodí zdraví a zkracuje již tak krátký život.
foto: Jan Švarc
Zdá se mi, že ty doby už jsou definitivně v nenávratnu. S exponenciálním zvyšováním počtu protikuřáckých hysterických magorů úměrně klesá mé odhodlání s cigaretami a dýmkou seknout. A ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že do statistiky předčasně zemřelých kuřáků je započítán i stoletý dědeček, který po úspěšně prokouřeném životě v poklidu zesnul ve spánku na zástavu svého sto let spolehlivě fungujícího srdíčka, mé původní odhodlání se limitně blíží nule.
Každý by si osoboval právo řídit váš život. Nekuřácký aktivistický zelený blb nejde záměrně do nekuřácké hospody vysrkat si svůj zelený čaj a sežrat denní dávku obilných klíčků. Ne, on just musí přijít do normální putyky, kde všechny kolem sebe bude svým ostentativním nekuřáctvím otravovat. Pak si založí blog, kde nás všechny oblaží objevným sdělením, že "normální je nekouřit". Omyl pane, tabák, cigarety, doutníčky, dýmky, ba i dědečkova fajfka patří k naší kultuře. K naší kultuře patří venkovské hospůdky i zahulené bary v centru metropole. Patří k ní štamgasti, mariáš, snad i dokonce sem tam nějaká ta bitka. Rozhodně k ní nepatří hystericky projevované nekuřáctví.
Pokud si myslíme, že v zájmu zdraví je spotřebu cigaret omezovat, děláme to nejhorší, co vůbec dělat můžeme. Normální reakcí normálních lidí proti kategoricky stanovovaným zákazům je vzdor. A to platí nejen pro dospělé, ale především pro děti. Je zcela logické, že přes masivní hysterickou a hloupou protikuřáckou kampaň se počet kuřáků ve věku mladistvých zvyšuje a nadále zcela jistě zvyšovat bude.
Pracuji v celkem úspěšné firmě, všichni ve velké kanceláři jsme náruživými kuřáky. Popelník u počítače a popel v klávesmici je absolutní samozřejmostí. Pokud přijímáme nového zaměstnace, první a logickou otázkou na uchazeče je, zda kouří? Samozřejmá odpověď, předem daná přiblblou protikuřáckou masáží zní, že samozřejmě nikoliv. Jaké je ovšem překvapení uchazeče, že o jeho práci opravdu není zájem. K tomu mohou vést dva důvody, buď lže jako když tiskne, anebo je skutečně nekuřák a v případě jeho přijetí by v podstatě dokázel zlikvidovat doposud úspěšnou firmu, pokud by se k tomu dle slavného socialistického zákoníku práce odhodlal. Dosavadní zaměstnanec, který v pohodě a efektivně maká jako šroub a smí si zapálit kdykoliv se mu zachce, by poté trávil nezanedbatelnou část pracovní doby na mraze a u počítače by pracoval s vědomím, že nemůže kouřit a jen by čekal na konec pracovní doby. Zaměstnáváním kuřáků firma dosahuje nebývalých výkonů, nemá ani pražádný problém s případnou dobrovolnou prací přesčas. Zaměstnaci jsou vždy velmi ochotní a loajální. Chraň nás bůh od militantních nekuřáků.... Opravdu nechceme zkrachovat.
Protikuřácká kampaň vede i k takovým absurdním situacím, kdy svobodomyslný člověk, který celý život nekouří, uvažuje o tom, že by kouřit začal. Jen proto, aby s gustem mohl vyfouknout voňavý kouř do ksichtu onoho dnes běžného militantního protikuřáckého blba.
Je samozřejmě možné, že kouření velmi škodí zdraví, stejně jako je možné, že existuje globální oteplování. O obojím však poněkud pochybuji. Obojí považuji především za novodobé "ismy", vedoucí pouze a jen k omezování svobody lidí pod zdánlivě logickými argumenty. To vše nás vede do absolutního područí socialistického státu (nebo snad soustátí?).
Budu tedy nejspíš kouřit dál, nadále nebudu mít rád militantní nekuřáky stejně jako zelené žabičky, které by rády dostaly světa běh pod svoji absolutní kontrolu.
Normální je kouřit..... A basta..
