Když v demokratických volbách v demokratickém státě vyhraje
demokratická strana, obdrží blahopřání, pár maličkostí se změní a jede
se dál. Když vyhraje strana totalitní, existují dvě možnosti. Buď se
objeví nějaký Pinochet, nebo přijde čtyřicet let světlých zítřků a na Letné se staví "Fronta na maso" oslavující kult osobnosti nějakého Kim Ir Sena, Stalina, případně Paroubka.
Tak jsem dneska seděl se svou dívkou nejdříve v kině, poté chvíli v kavárně, kde jsme prosklenou stěnou pozorovali velkoměstský ruch v centru Prahy. Neubránil jsem se pocitu, že to všechno už tady bylo. V roce 1946 před volbami určitě lidé také seděli v kavárně, určitě také chodili do kina, určitě si také říkali, že je politika nezajímá. Měli své starosti, studenti na vysoké škole, zaměstnanci v práci, podnikatelé ve svých firmách. Nikdo, kromě pár komunistů, si nedokázal představit, co přijde po roce 1948. Nikdo z nich... A říkali, že je politika nezajímá, že mají svých starostí dost...... Deja vu?
Naštěstí byly tyto volby "jenom" krajské. Nicméně jsou varováním, ukázaly, že tento prapodivný národ má rád diktátory, že tento prapodivný národ je lehce ovlivnitelný hlupáky a demagogy, že tento prapodivný národ je schopen dobrovolně ztratit svobodu pro kus žvance. Proč jsme si mysleli, že duch tohoto národa se po desítkách let totality změnil? Byli jsme hloupí, tomuto národu stačí slíbit třicet stříbrných a on svoji svobodu dobrovolně pošle do kytek.
Co nás nyní čeká? Praha v obklíčení rudých regionů, totální destrukce nyní již stabilizovaného zdravotnictví, předlužení krajů, budování nesmyslů na úkor potřebné infrastruktury. A co bude dál? Pokud parlamentní volby dopadnou podobně, ty rozumné čeká úprk do zahraničí, ty ostatní světlé zítřky.....
A pokud myslíte, že jsem paranoidní, počkejte si na rudé koalice v krajích......
