Se zájmem jsem si přečetl článek advokáta Aleše Rozehnala "Vydat, nebo soudit. ČR v kauze Fajád porušila vlastní zákon i mezinárodní normy." Aleš Rozehnal by měl pravdu, kdyby ovšem nevycházel ze zcela nepravdivých předpokladů.
Doktor Rozehnal tvrdí, že Ali Fayad byl v USA obviněn z "přípravy vražd zaměstnanců americké vlády, z pokusu použít protiletadlovou střelu a z pokusu poskytnout materiální podporu teroristické organizaci." To je první zásadní omyl. Pan Fayad nebyl obviněn z žádné "přípravy" ani "pokusu", nýbrž ze "spiknutí za účelem......". To jsou dle trestního zákoníku USA dokonané trestné činy, které spočívají v pouhém "projevení souhlasu". Například s nějakou budoucí dodávkou zbraní. Opakuji, že takový "trestný čin" je dokonán pouhým rozhovorem, aniž dojde k jakékoliv skutečné přípravě, natož pokusu jakékoliv zbraně dodat. Tyto trestné činy jsou vyráběny agenty-provokatéry, kteří jsou úkolováni a placeni buď FBI, nebo DEA. Konkrétně agenti DEA vylákají svoji oběť na schůzku pod záminkou zájmu o nějaký legální obchod. Poté, co se oběť dostaví na místo schůzky, což je vesměs uzavřený hotelový pokoj, ve kterém jsou nainstalovány elektronické sledovací prostředky, agenti se prohlásí za členy teroristické organizace FARC a chtějí po oběti příslib nějakého nelegálního obchodu, například dodání zbraní. Pouze tím, že oběť s provokatéry hovoří, je podle orgánů USA dokonán trestný čin, za který obdrží u federálního soudu USA trest doživotí, který je vykonáván v desítky let trvající samovazbě v takzvané supermax věznici. Jako stěžejní důkaz agenti předkládají videonahrávku rozhovoru, kterou pořídili tajně, bez vědomí, natož pak povolení, státu, ve kterém k jejímu pořízení došlo. Takto pořízený důkaz je nezákonný a nelze v trestním řízení v České republice použít. Navíc tím, že takový rozhovor sám o sobě je označován za trestný čin, nebere se vůbec v potaz, že oběť vůbec neměla v úmyslu jakékoliv zbraně dodávat a s agenty se bavila pouze ze strachu, že by jí mohli ublížit, neboť s nimi byla sama v hotelovém pokoji. Z takto vytvořené a vykonstruované pasti není vůbec možnost jakéhokoliv úniku, jinak řečeno, když se vás rozhodnou dostat, tak vás také dostanou.
Další nepravdou, kterou ve svém příspěvku říká Aleš Rozehnal, je tvrzení, že takový skutek je trestný i u nás. Prostě není. Teoreticky by se dal takový rozhovor označit jako "příprava ke spáchání trestného činu", ale zde již musí existovat úmysl nějaké zbraně dodat. A jestliže je hodnověrně prokázáno, že okamžitě poté, co proběhla první schůzka s agenty-provokatéry, učinil pan Fayad o tom oznámení bezpečnostním orgánům, je jakýkoliv úmysl dodávat zbraně naprosto vyloučen. Žádný trestný čin dle českého práva zde tedy není a co by tedy podle Aleše Rozehnala měl český státní zástupce stíhat? Obžalobě založené na takovém skutku by se každý soudce v ČR vysmál a státní zástupce by měl z ostudy kabát. Faktem je, že Městské státní zastupitelství prověřovalo, zda může pana Fayada stíhat v České republice a naprosto logicky žádné stíhání nezahájilo, protože prostě nebylo za co. Nemá ovšem pravdu ani ministr spravedlnosti, že k provedení trestního stíhání by byla třeba žádost cizího státu. Skutek se, dle tvrzení americké strany, částečně odehrál na území České republiky, pravomoc českých orgánů by v případě, že by šlo o trestný čin, byla tedy jasně dána bez dalšího a státní zástupce by měl úřední povinnost tretní stíhání zahájit. Nestalo se tak, a to jednoduše z důvodů, že se žádný trestný čin nestal.
Proč se tedy vlastně vše stalo? Kdo je to pan Fayad a proč ho agenti USA chtěli dostat na doživotí do vězení, když se žádného trestného činu nedopustil? Proč si k provedení extradičního řízení vybrali Českou republiku? Zapomeňte na bláboly z médií, že se jedná o agenta Hizballáhu a podobně. Pan Fayad je Libanonec, který vystudoval v Kyjevě, oženil se tam s křesťankou a od druhé poloviny osmdesátých let tam žije. Pan Fayad jí vepřové, pije whisky i slaví se svou rodinou vánoce. Je dlouhodobě zaměstnán jako státní úředník ve státním podniku UKRSPECEXPORT, což je podnik, prodávající jiným státům zbraně východoevropské produkce. Jedná se výhradně o mezistátní obchody, schvalované ukrajinskou vládou, tedy nic nelegálního. Pan Fayad má dvě děti, dům v Kyjevě a v minulosti vůbec žádný škraloup, nejen na Ukrajině, ale i kdekoliv jinde. Pan Fayad nespáchal v minulosti dokonce ani žádný dopravní přestupek. Pro Spojené státy se pravděpodobně jevil jako nežádoucí osoba tím, že sjednával obchody se spojeneckými vládami na středním východě, a tím připravoval americké zbrojovky o trh. Pan Fayad pomáhal zprostředkovat i velmi lukrativní zbrojní obchod mezi Ruskem a Irákem cca před 4 lety. To byl nejspíše důvod, proč američtí agenti-provokatéři dostali za úkol pana Fayada dostat. Česká republika byla zvolena k zatčení a provedení extradičního řízení nejspíše proto, že zde byl vysoký předpoklad servilního postoje českých orgánů včetně soudů k jakkoliv zjevně nesmyslnému americkému požadavku.
Zdá se vám divné, že USA postupují tímto způsobem? Byly pro vás Spojené státy vždy vzorem demokracie? Pro mě také. Teprve když jsem dostal tento případ a začal do něj pronikat, vstávaly mi vlasy hrůzou na hlavě a zdráhal jsem se věcem, na které jsem přišel, uvěřit. Proč Spojené státy vyrábí teroristy z nevinných lidí, když skutečných a nebezpečných teroristů je kolem nás dost a dost? Částečnou odpověď dává například zpráva renomované lidskoprávní organizace Human Right Watch a Columbia Law School nazvaná Iluze spravedlnosti, případně kniha Trevora Aaronsona nazvaná The Terror Factory: Inside the FBI’s Manufactured War on Terror.
Dá se uzavřít, že s nejvyšší pravděpodobností došlo k pokusu zneužít extradiční řízení, ve kterém se neprokazuje vina, ale pouze to, zda je možné člověka vydat k trestnímu stíhání do cizího státu, ke zničení života nevinného člověka a jeho rodiny. Toto je de facto prokázáno už jen tím, že státní zástupce neshledal žádné důvody k zahájení trestního stíhání v České republice.
Tento článek se zabývá pouze a jenom aspekty případu pana Fayada, nijak se nezabývá únosem pěti českých občanů v Libanonu, důvody a následky tohoto únosu, ani souvislostmi únosu s případem pana Fayada. Tyto otázky se pokusím nastínit v nějakém z mých dalších článků.
Autor byl jedním z obhájců pana Fayada a je jím v celém rozsahu zbaven povinnosti mlčenlivosti.
