Čínské slzy.... Prý tisíce Číňanů plakalo, když nějaký Liou Siang kvůli zranění nedokončil jakýsi zcela nedůležitý gladiátorský závod v běhu. Prý opouštěl dráhu zdrcený, s bolestí a v slzách. "Chtěl běžet, zkoušel to, dokud bolest nebyla nesnesitelná", prohlásil prý jeho čínský trenér.....
Chvíli jsem na ta slova nevěřícně koukal a nechápal jsem, zda je to myšleno ironicky, nebo zda je to myšleno skutečně vážně a autorovi těch slov unikají souvislosti. O slzách celého národa, o nesnesitelné bolesti způsobené lidem mučením, prováděném soukmenovci onoho chuděrky zdrceného gladiátora, se můžeme dočíst třeba v knize Mary Craigové "Krvavé slzy". O tom byl koneckonců i můj minulý článek na zdejším blogu. Opravdu bych znovu toto téma neotvíral, bylo probráno zajisté dostatečně, nicméně mě k tomu donutily výroky o neštěstí, slzách a bolesti, spojované s takovouto nedůležitou, až směšnou záležitostí. Přitom tato slova souvisejí s čínským zločineckým režimem zcela nepochybně. Jaká ironie, nebo pohrdání lidským utrpením, mohly vést čínského trenéra, stejně jako autora článku, aby tato slova použil v takové souvislosti?
Nesnesitelnou bolest, slzy a utrpení prožívali a prožívají v čínských věznicích a lágrech tisíce lidí. Podle nejnovějších informací jsou jim prý zaživa odebírány orgány a po odběrech snad i někdy dochází ke kremacím vězňů zaživa. Vaše bolest, pane zdrcený Liou Siangu, mi opravdu připadá, ve světle všech známých skutečností, více než směšná. Mě jste tedy opravdu nedojal......
Další články: Jedová slina