Je to zvláštní, od roku 1912 lidstvo postihl bezpočet mnohem větších katastrof. Přesto nás tragédie Titanicu stále přitahuje, točí se filmy, při tom příběhu máme mrazení v zádech a po objevení vraku v roce 1985 se investují obrovské prostředky na vyzvednutí artefaktů z hloubky přes 3 km. Ani já jsem se fascinaci Titanicem nevyhnul. Jako radioamatéra mě nejvíce zajímal příběh radiotelegrafistů Philipse a Bridea, fascinující je rekonstrukce volání Titanicu o pomoc, syčivý signál jiskrové telegrafie s textem CQD CQD , SOS SOS de MGY si můžete poslechnout, tak jak ho Philips s Bridem vysílali, zde: http://www.ok1uu.com/pp/titanic.wav , průběh katastrofy z pohledu radiotelegrafistů je tady: http://www.c-a-v.com/content.php?article.418.
O tom jsem ale psát nechtěl. Na výstavě originálních artefaktů z Titaniku v pražské Lucerně jsem byl včera. Nepopírám velkou sugestivnost výstavy, ještě teď cítím lehké mrazení v zádech. Stovky věcí z vybavení lodi, kterých se i v poslední den dotýkaly ruce obětí, jejich soukromé věci, dosud čitelné dopisy, dosud platné americké peníze, parfémy, které stále voní. Vybavení můstku, kterého se až do chvíle, když ho smetla poslední vlna, dotýkal kapitán Smith. Co mi ale celou dobu leží v hlavě je otázka, zda jsme udělali dobře, že Titanic a jeho oběti po skoro sto letech budíme ze spánku. Neměli jsme je nechat odpočívat ve vodním hrobě bez vyrušení? Co myslíte? Nevolá Titanic znovu CQD, SOS de MGY?